"A co?"

"Že si ze mě přece jenom udělal pokusného králíka. Věděl přece o mně všechno. A já zas věděla všechno o něm. Například to, že sex pro něho vlastně moc neznamenal."

"Jak dlouho to pokračovalo?"

"Do poloviny září. Pak začal mít tolik práce, že skoro vůbec nebyl doma."

"Což nesouhlasí," připomněl Kollberg.

Dlouze se na ni zadíval a nakonec řekl:

"Díky, Äso. Jsi príma děvče. Mám tě rád."

Udiveně a trochu nedůvěřivě se na něho zadívala.

"A o tom, co tedy dělá, se ti nezmiňoval?"

Zavrtěla hlavou.

"Ani náznakem?"

Znova zavrtěla hlavou.

"A ty sis ničeho zvláštního nevšimla?"

"Byl pořád pryč. Skoro se nezdržel doma. Toho si člověk všimne.

A vracel se domů promoklý a promrzlý."

Kollberg kývl hlavou:

"Často mě probudil, když přišel domů pozdě v noci a celý prochladlý si lehl, studený jako rampouch. Ale poslední případ, o kterém se mnou mluvil, byl z první poloviny září. Tehdy šlo o chlapa, který zabil svou ženu. Myslím, že se jmenoval Birgersson."

"Ano, vím," přikývl Kollberg: "Byla to taková rodinná tragédie.

Velice prostá a obyčejná historie. Ani nevím, proč nás k tomu vůbec přibírali. Případ jako z učebnice. Nešťastné manželství, neurózy, hádky, nouze o peníze. Ten člověk nakonec manželku zabil spíš nešťastnou náhodou. Pak chtěl spáchat sebevraždu, ale neměl dost odvahy, a tak šel sám na policii. Vzpomínám si, že to Áke vyšetřoval. Měl na starosti výslechy."